Láska či přátelsví? 11.kapitola

22. března 2012 v 19:11 | Fire |  Láska či přátelství?
Dnešek byl dosti divný, protože už během testu na občance se mi dělalo blbě a tak hned po hodině jsem šla na ošetřovnu. Tam jsem si vyfasovala povolenku jít domů. Doma naštěstí nikdo nebyl, tak jsem mohla v klidu strávit dopoledne nad záchodovou mísou. Telefon mi neustále vibroval smskama, ale neměla jsem sílu na ně odpovídat. Líp se mi udělalo až kolem poledne. Dala jsem si tedy studenou sprchu a šla se kouknout na mobil.
Ashly: Ahojky. Jak je sestřičko?
Erik: Prý ti bylo špatně a šla jsi domů? Co ti je?
Erik: Fire!! Co ti je?? Odpověz!!
Erik: Fire, zavolej mi a okamžitě!!!
Ashly: Ségra co se děje?? Erik mi psal, jestli jsem s tebou mluvila.
Erik: Fire, doufám, že neděláš nějaké neuváženosti?!
Erik: Fire, zavolej mi prosím.
Mamka: Dneska nepřijdu domů. K večeři si vem, co chceš. Mám tě ráda.
Erik: Fire, po škole se stavím a žádné protesty!!!
Ashly: Ségra docela mně děsíš. Odepiš mi prosím.
Padla jsem do postele a začala si nadávat. Nechtěla jsem, aby si o mě sestřička dělala starosti. Sama jsem nevěděla co mi, ale radši jsem začala vyťukávat odpovědi.
Ashly: Neděs se zlato. Jen jsem celé dopoledne strávila vyprazdňováním svého žaludku do záchodu. Nejspíš mi nesedlo nějaké jídlo nebo co. Nerada jsem ti přidělávala starost. Teď už jsem v pořádku.
Než jsem stačila napsat Erikovi, tak se u nás rozezněl zvonek. Rychle jsem se zkontrolovala v zrcadle a seběhla dolů. Stále jsem měla bledší odstín, ale už jsem nevypadala jako chodící zombie. Za dveřmi opravdu čekal Erik. Nestačila jsem říct ani ahoj a on spustil svojí. Přitom mě zatlačit do domu.
"…Co ti je Fire? To mi neumíš odepsat?! Dělal jsem si starost! No ty teda vypadáš." Zakončil svůj monolog.
"Nevím co mi je. Neodepsala jsem ti, protože celé dopoledne jsem zvracela." Shrnula jsem můj dnešní dosavadní den.
"Aha. Tak to jo. No tak já zase jdu. Dnešek mám docela narvaný." Neřekl ani čus a vypadnul ze dveří. Radši jsem se ani nenamáhala plakat. Radši jsem se šla obléct a vyrazila do lékárny. Měla jsem totiž takovou teorii, kterou jsem chtěla ozkoušet.
Po hodině se moje teorie potvrdila. Těhotenský test v mích rukách hlásal, že jsem těhotná. Vzala jsem si tedy mobil a objednala se na zítřek na gynekologii. Dnešek jsem už strávila pospáváním v posteli. Bylo mi do pláče, ale už jsem neměla, co ronit. Mobil jsem ignorovala. Bylo mi jedno, jestli mi někdo píše nebo ne. Mamka ani taťka mi nezavolali, tak už jsem úplně na všechno kašlala. Oni byli poslední kapkou v mém zpackaném životě.
Ráno jsem se probudila do zamračeného dne. Do školy jsem nemusela, protože na půl devátou jsem objednaná k doktorce. Oblíkla jsem se tedy v klidu a těsně před osmou vyrazila na krkolomnou cestu k doktorce. Busy mi naštěstí na sebe navazovali a nikde jsem neměla zpoždění.
"Slečno Palacios, gratuluji k miminku." Pogratulovala mi doktorka. Vyrazilo mi to dech. Já mám v sobě maličkého tvorečka.
"Teď se musím, ale zeptat. Chcete si jej nechat?" zeptala se mě doktorka hned, jak jsem se opět oblékla. Neváhala jsem ani chvilku. Bylo mi jasné, že Erik se k němu nejspíš nebude hlásit ani na něj platit, ale já prostě to dítě porodím a vychovám. Klidně sama i za předpokladu, že bych musela opustit školu a najít si práci.
"Ano paní doktorko." Přitakala jsem.
"Tak teď vyplníme těhotenský průkaz a sestřička vám dá nějaké brožurky pro mladé matky. Je vám, ale jasné, že nejste plnoletá a tak musíme informovat vaše rodiče?" To mi vůbec nedošlo. Rodiče!
"Mohu vás poprosit paní doktorko o jednu laskavost. Doma to mezi rodiči nějak skřípe a tohle by tomu nepřidalo. Musím jim to oznámit sama. Prosím, dovolte mi to. Při další kontrole přivedu matku sebou." Byla jsem pomalu zoufalá.
"Rozumím. Bude to asi tak lepší, pokud vaše rodina není zrovna v tom šťastném období. Máte na to dva týdny, pak následuje další kontrola." Usmála se na mě doktorka. Myslela jsem, že jí samou radostí zulíbám.
Domů jsem odcházela šťastná, ale s jasným cílem. Musím doma oznámit, že jsem už začala sexuálně žít a taky to, že budu mít miminko. Neubránila jsem se pohlazení svého bříška. Už jsem byla v ulici, kde máme dům, když jsem spatřila Erika, jak čeká u mě před domem.
"No to bude zajímavé." Zamumlala jsem si pro sebe. Znovu jsem se dala do pohybu. Erik mě zaznamenal naštěstí až těsně u domu.
"Ahoj Fire. Kde jsi byla? Čekal jsem tě ve škole." Nechtělo se mi to probírat venku a tak jsem ho pozvala dovnitř. Bylo brzo a tak jsem měla jistotu, že doma nikdo nebude. Vevnitř jsme si sedli do obýváku a já konečně zpustila.
"Byla jsem u doktora, abych zjistila co mi je." Neměla jsem ještě jasno, jestli mu to řeknu. Chtěla jsem to tedy odložit, co možná nejdál.
"A už něco vědí?" Necítila jsem z toho zájem kluka, který vás miluje, ale jen kamarádský. To u mě rozhodlo.
"Jen nějaká střevní viróza nebo co. Přesně neví. Je mi, ale už dobře. Doktor mě jen upozornil, že budu mít slabší žaludek a všechno mi nemusí sednout." Nalhávala jsem mu. Bolelo mě z toho u srdce, ale co jiného můžu dělat. Přece mu nezničím život svojí neuvážeností.
"To jsem rád. Hele a zítra přijdeš?" Vyzvídal dál. Já sama, ale nevěděla, jak budu dál žít. Pokud mu, ale nebudu chtít říct o tom miminku, budu muset brzo odejít ze školy a vlastně i z tohoto domu.
"Nejspíš jo." Dumala jsem nad tím, jestli mi bude zítra dobře.
"Tak zítra ve škole. Teď musím domů, jinak mě matka sežere." Zvednul se a jen s ahoj, odešel. Nedržela jsem ho, protože jsem potřebovala přemýšlet. Přece jen dneska musím rodičům podat, to moje těhotenství, za které mě nepochválí.
 

Láska či přátelsví? 10.kapitola

1. března 2012 v 19:48 | Fire |  Láska či přátelství?
Ráno jsem se probudila s ukrutnou bolestí hlavy, ale můj polštář byl nějak divně tvarovaný a taky byl nějaký tvrčí. Nechtěla jsem to řešit a schoulila se do klubíčka, když v tom jsem zjistila, že mi v tom něco překáží. Otevřela jsem oči a zjistila, že vedle mě spí Erik. Vybadal tak sladce a mě došlo, co jsem všechno včera mlela. Nejraději bych si nafackovala. Radši jsem se, ale opatrně zvedla a potichu došla do koupelny kde jsem si rozhodla dát ledovou a pak i příjemnou sprchu.
Jen, co na mě dopadly první ledové kapky tak hlava přestávala bolet a uklidňovala se. Teplou jsem začala přidávat až, když jsem si byla jistá, že ledová voda už nic nezmůže. Hlava mě už tolik nebolela, tak mi to ani nevadilo. V tom, ale kromě teplých kapek vody na mém těle přistálo i něco jiného. Přesněji to byla teplá ruka.
,,Nebude vadit, když se přidám k ranní sprše?" promluvil na mě Erik, ale ani nečekal na mojí odpověď a nalepil se na mě. Bylo to tak příjemné cítit jeho teplé tělo na svém. Prostě balzám na duši. Kdyby jen věděl, co semnou provádí, ale on se to nesmí nikdy dozvědět. To by byl můj konec.
,,Copak zamýšlíš?" Snažila jsem se mluvit s nezastřenou myslí, ale když se objevila jeho ruka na mém podbřišku, tak to šlo dost ztěžka.
,,Nic hrozného. Jen chci oslavit svobodu. Mladá mi zrovna dala kopačky, tak už se nemusím ohlížet na to, aby o nás nevěděla a užívat si sexu, který ona mi nedávala." Srdce mi poskočilo. Tohle byla ta nejlepší zpráva, protože teď jsem měla šanci, že s ním budu moc začít chodit.
,,A to tě to nebolí?" opravdu mě to zajímalo, protože jsem nechtěla aby byl smutný anebo aby ho bolelo srdíčko. Na to jsem ho až moc milovala.
,,Ne. Jsem docela i rád. Ona byla hlavně na city a sex pro ní byl skoro tabu. Včera byla vyjímka, že semnou chtěla spát, ale nakonec to odmítla a tak jsem byl i rád, že jí dorazili rodiče." Dál nemluvil a přisál se mi na krk a rukou sjížděl z podbřišku ještě níž. Nalepila jsem se na něj ještě víc a zaklonila hlavu.
,,Nezapomeň, že já mám taky doma rodiče." Zamumlala jsem mezi rychlými dechy, které byly reakcí na jeho ruku v mém klíně. Už jsem zjistila, že má dost šikovné prstíky.
,,Vím, ale voda toho dost pohltí." Aniž bych to čekala, tak mě k sobě otočil čelem a zády přitiskl na dlaždičky zamnou. Svými koleny se mi vpáčil mezi nohy, ale já se tomu rozhodně nebránila a jednu nohu jsem mu dokonce obtočila kolem té jeho.
,,Věděl jsem, že se ti to bude líbit." Usmál se samolibě a poprvé mě políbil na rty. Bylo to elektrizující a přímo nádherné. Hned na to do mě vnikl a já se prohnula. Nepřestával mě však líbat na rty a dokonce jsme nechaly naše jazyky aby si pohrály mezi sebou. Poprvé mi to přišlo jako opravdové milování a ne sex, který uspokojí jen naší nadrženost.
Pohyby byly tak rytmické a kapky nám smývaly pot, který nám vyskakoval při téhle nádherné činnosti po těle. Nechávali jsme se strhnout a nebránili se žádnému doteku toho druhého. Naše ruce zkoumaly tělo toho druhého. Já ty svoje nakonec zakotvila v jeho vlasech a on ty své na mém zadečku. Protáčeli jsme se a každou chvíli byl někdo jiný tím, kdo se opíral zády o dlaždičky.
V koupelně jsme nakonec strávili dobrou hodinu a půl, ale stála za to. Hráli jsme si s našimi těly a já si samolibě opakovala, že teď je už jen můj v jistém slova smyslu. Ano, nechodili jsme spolu, ale byl teď můj a v tuhle chvíli. Nikdy jsem neměla pocit, že opravdu je můj až teprve teď. Sice je můj jen na sex, ale věděla jsem, že teď nemyslí na svojí holku, protože žádnou teď nemá a mohla jsem si to užívat plnými doušky.
Když jsme konečně vypadli z koupelny byli jsme zase utahaný jako koťata, ale bohužel už do postele jsme nemohli. Já musela jít dolů a pomoc doma, on zas musel domů aby mu matka nedala zaracha. Ven vylezl zase oknem, ale teď mi nevadilo, že to dělá takhle tajně.
Když jsem však slezla dolů měla jsem opět chuť se vypařit. Rodiče se hádali, ale tentokrát mi z toho běhal mráz po zádech. Něco jako předzvěst něčeho velmi špatného.
,,Tak si běž za tou svojí kurvou!" řvala zrovna moje matka. To mi odkrylo dost, abych pochopila proč se hádají. Máma si myslí, že má táta jinou. Bylo to divné. Vždy jsme o tom vtipkovali a tak jsem si nechtěla připustit, že by to mohla být pravda. Přece jen je to moje rodina,
Už jsem nechtěla nic slyšet a utekla jsem do pokoje, kde jsem se schoulila vedle postele. Bylo toho na mě už moc. Moje srdce nebylo z oceli a Erik už sám o sobě napáchal dost škody, tak jsem už neměla sílu řešit rodiče. V tom mi někdo zaklepal na dveře a dovnitř vešla máma.
,,Vím, že jsi nás slyšela. Pochop, že tvůj otec mi moc ublížil, když si našel jinou. Nejsem z kamene abych si to nechala líbit...." a už to jelo. Matka se složila a brečela. S námahou jsem svojí bolest uzamkla v srdci a snažila se jí uklidnit. Když se mi to konečně povedlo, dovedla jsem jí do ložnice aby si mohla lehnout. Táta doma nebyl a tak jsem si zalezla k sobě a snažila se zabavit učením. To mi, ale mysl nezaměstnalo.
Napsala jsem tedy Ashly, co se doma děje. Potřebovala jsem to někomu říct a taky jsem jí chtěla prozradit, co mi máma řekla. Na skype jsme si povídaly dlouhé hodiny a vylévali si své srdíčka. Ona mi říkala, co jí provedl Dylan a já zas, co mi provedl Erik. Obě jsme se zamilovali prostě do špatných kluků. Teda špatných v tom smyslu, že jsou nedosažitelní, jinak to byli suproví kluci.
Nevylezla jsem ani se najíst. Prostě jsem na to neměla chuť. Bála jsem se, co bych opět vyslechla a to jsem nechtěla. Radši jsem zabalila do příjemných vzpomínek na dnešní ráno a zaměřila se na pocity, které jsem ráno cítila.
Ze snu mě vzbudil otravný budík, který mi připomínal, že musím do té zatracené školy. Nejraději bych tam nechodila, ale co zmůžu že. Vykopala jsem se tedy z teplounké postýlky a šla ke skříni něco na sebe hodit. Skončila jsem nakonec celá v černém, ale alespoň to vystihovalo mou náladu. Doma už nebyla živá noha, za co jsem byla ráda. Nechtěla jsem opět přihlížet hádce rodičů. Ještě jsem popadla bágl s učením uvnitř a konečně jsem vyrazila do toho blbýho institutu, který nás umučí k smrti.
Když jsem vycházela ze dveří ani jsem si nevšimla, že tam někdo stojí, kdybych do něj nenabourala. Konečně jsem začala opět plně vnímat a zvedla hlavu. Pohlédla jsem do tmavě hnědých očí, které nepatřily nikomu jinému než Erikovi.
"Ahojky. Ty dneska spíš i za chůze?? No neříkej, že jsem ti dal včera tak zabrat." Usmíval se na mě a prostě mě tou dobrou náladou nakazil a já se začala taky usmívat.
"Nefandi si tolik. Takový borec fakt nejsi." Škádlila jsem ho. Už jsme šli směrem ke škole. Ta poslední poznámka mu asik hodně pošramotila ego, protože mě zády přirazil ke zdi jednoho baráku. V očích měl naštěstí takové ty jiskřičky, které mu hrály v očích kdykoliv jsme se škádlily.
"Tak ty takhle jo?" zašeptal mi do ucha a víc se na mě namáčknul. Bylo to příjemné a já ho ráda zlobila. Celá já no.
"No je to tak. Zrovna borec nejsi. Možná tak průměr a to musím být hodně jemná." Dělala jsem jako, že přemýšlím nad tím, jestli vůbec patří do průměru. Pravda, ale byla taková, že sex s ním byl suprovej.
"Ty jedna mrcho." Usmál se na mě a než jsem to postřehla mi zajel rukou pod kalhoty. Jen sem vytřeštila oči a snažila se přijít na to, kde jsme oba nechali své zábrany. Pokud jsme tedy nějaké kdy měli.
"Takhle se netrestá." Zavrněla jsem mu příjemně do ucha. Jeho prsty zatím bloudili tam, kam se každý nedostane, teda u mě. Už mě, ale nezajímalo, že jsme na ulici a ke všemu na cestě do školy, kam asi přijdeme pozdě. Opět!
"Já vím, že se takhle netrestá. Taky to není trest. Chci tě přesvědčit, že průměr jsem stoprocentně." Usmál se mi do kůže na krku a strhnul nás do křoví vedle baráku. To však neměl dělat. Objevili jsme se totiž na školním parkovišti. Nejspíš jsem nebyla jenom já duchem nepřítomná. Rychle jsme od sebe tedy odskočili, aby to nikdo neviděl. Naštěstí parkoviště bylo vylidněné a jen pár opozdilců se hnalo do školy. Ty se teda neměli čas nějak moc rozhlížet. Rychle jsem si upravila kalhoty a s Erikem po boku jsme běželi do třídy.
Celá rozpálená jsem dosedla do lavice zrovna ve chvíli kdy zvonilo. Byla jsem bravurně rozhozená, že jsem pomalu ani nevnímala okolí. Probral mě až profesor na občanku, když řekl, že dneska se píše ten slibovaný test. To bylo lepší než dostat ledovou sprchu. Bravurně mě to zbavilo nažhavenosti.

Mami,kdo to je? 3.kapitola

1. března 2012 v 19:47 | Fire |  Mami,kdo to je?
Henry:
Dorazil jsem na adresu, co mi Róza dala a hned jsem věděl, že tu jsem dobře. Všude jsem tu cítil Vicky. Pak jsem zaslechl, jak se nademnou otevřely dveře na balkón a já se podíval vzhůru. Stála tam žena s dítětem v nárudší. Sedla si do křesla a začala jej krmit. ,,Zlatíčko, kdybych ti jen uměla dát otce." Hlas se jí nezměnil. Věděl jsem, že je to žena, co mi zůstává stále v srdci. Ze strnulosti mě probralo další otvírání dveří a za Vicky se oběvila dívka, která jí byla dost podobná. ,,Mami, vyprávěj mi o otci. Slyšela jsem, jak si ho zmínila. Prosím, chci opět o něm slyšet." Sám jsem byl zvědaví, s kým má ty dvě děti. Přece jen musel být něčím zvláštní, když nafingovala vlastní smrt. ,,No tak dobře. Ale už jsi to slyšela tolikrát." Přímo jsem slyšel, jak se na ní usmála. Rozhodl jsem se vyšplhat na střechu nad ně, ale musel jsem si počítat opravdu hodně nenápadně. Přece jen je prý upírkou, podle Rózy. ,,Já vím, ale mám ráda váš příběh." Odpověděla jí dívka. To už jsem se po balkónech dostával na střechu. Vzal jsem to přes sousední barák. Když jsem se ocitl nad nimi zrovna Vicky začala vyprávět. Když jsem ho poznala, bydlela jsem v Torontu a byla jsem zatrpklou ženou, která ztrácela zrak. V noci jsem neviděla a neměla jsem ani perifelrní vidění. Taky na dálku jsem dost špatně viděla, ale to napravovaly brýle. Kvůli tomu jsem odešla od policie, protože jsem se nechtěla stát kancelářskou krysou. Začala jsem pracovat, jako soukromá vyšetřovatelka, ale kvůli mému zraku, jsem musela dost lidí odmítat. Jednou jsem však byla svědkem dosti divné vraždi. Nedlouho poté mě vyhledala mladá dívka, která byla přítelkyní onoho mladíka. Poprosila mě, abych vyšetřila jeho smrt. Přitom to vyšetřovala i policie, protože to nebyla ojedinělá vražda, ale byla již někkolikátá. Média hned vytáhla historky o upírech, kterým jsem v té době nevěřila." Poznal jsem ten příběh hned, ale nechtělo se mi přijmout fakt, že to nejspíš znnamená jediné. Já jsem otcem! ,,Vašeho otce jsem potkala při jedné dosti nebezpečné akci. Bylo to dost divné setkání. Praštil mě do hlavy a já se probrala až u něj v bytě. Řekl mi pravdu, kým je i to, že on není vrahem, ale též jej loví. Taky mi odhalil kým je. Je to nemynželský syn Jindřicha VIII a Anny Bolejnové, Henry. Ta zkutečnost se mnou otřásla. Já byla silným realistou a tohle bylo jako vystřižené z nějakého fantasy. Ale byla to holá realita. Seděla jsem v obýváku muže, který je přes pár století starý a je upírem. Tím dnem zalačala naše spolupráce. Já jej považovala za přítele, ale on se postupem času do mě zamiloval. V té době pro mě, ale byla láska nejhorší věcí pod sluncem. Teprve, když odešel mi došlo, že ten zatracený cit je i v mém srdci. Když jsem zjistila, že čekám tebe, myslela jsem, že šťastnější nebudu. Chtěla jsem najít tvého otce. Počkala jsem tedy než ses narodila a pak začala hledat. Šlo to, ale pomalu, protože kvůli tobě jsem se nechtěla stěhovat, tak jsem musela hledat jen v oblasti Toronta. Nakonec jsem ho našla, ale nepoznal mě, protože jsem byla v přestrojení. Ztrávila jsem s ním noc a podařilo se mi nenápadně jej kousnout a napít se jeho krve. On ze mě předtím též pil a tak jsem se začala měnit v upíra. Nevěděla jsem však, že opět jsem těhotná. Což vlastně zapříčinilo, že jsem s Mikem jiná a Diego je též jiný." Když domluvila, myslel jsem, že to semnou sekne. Tak já mám dvě děti a žena, kterou stále nosím v srdci mě miluje. ,,Kataryno, kde jsi?" ozval se z bytu hlas toho detektiva. ,,Tady strýčku." zavolala na něj. Díky tomu jsem věděl, jak se jmenuje i má dcera. Už jsem nechtěl víc riskovat a tak jsem opustil střechu a vydal jsem se domů. ,,Tak já mám syna a dceru. Diego a Kataryna. Jak jsem nemohl poznal Vicky?" Mumlal jsem si pro sebe.

Vicky:
Dneska jsem Kate opět vyprávěla o otci, ale bylo to troch jiné. Přišlo mi, jako by tam s náma byl, ale to je blbost. Po krásném večeru jsem uložila Diega a s Kate jsem se rozloičila, protože jsem nevěděla, jak dlouho budeme v tom baru. Přece jen zítra jde do školy, tak nemůže moc ponocovat. Před barem mě chytil Mike kolem pasu, jako by se snažil dokázat, že jsem jeho. Nevytrhla jsem se mu, ale slíbila jsem si, že mu to vytmavím doma. Nejsem totiž jeho majetek! U vchodu stačilo říct jen jména a už nás pouštěli dovnitř s informací, kde na nás jejich šéf čeká. Čekal ve VIP salónku, kde nikdo nebyl. Byl to muž asik metr osmdesát vysoký a dobře stavěný. Měl rysy rusa a i v telefonu, měl takový hlas. ,,Dobrý den. Jmenuji se Abrahám Salvatore. Jste paní Nelsonová a pan Celluci?" Napřáhl k nám mile ruku a já opravdu rozeznala ten ruský přízvuk. ,,Ano. Co od nás potřebujete pane Salvatore?" ujala jsem se slova. Vždy s klienty jednám já, teda pokud jsou to muži. Naučila jsem se, že Mike je až moc dominantní a předvádí to, kde jen může. ,,Před měsícem se mi začali ztrácet klienti. Teda ztrácet ve velkém. Přece jen upíři jsou samotáři a jen těžko tedy zjistíte zda se ztatil nebo jen změnil teritorium. Pak to, lae bylo jisté, protože i trvalí klienti přestali chodit ze dne na den a nikdo o nich nevěděl. Pak někdo začal vydírat i mé zaměstnance v podobě dopisů. Píše jim tam třeba, že pokud neodejdou zabije je nebo něco jiného. Nemůžu se, ale obrátit na policii, tak jsem byl neskonale šťastný, když mi o vás řekl jeden host. " Objasnil nám, proč nás kontaktoval. Podívala jsem se na Mika a ten přikývl, což znamenal souhlas, že se do toho pustíme. ,,Dobře. Potřebujeme si promluvit z vašimi zaměstnanci, ale jednotlivě prosím. Pak taky s trvalími klienty. Též by bylo vhodné sepsat vaše nepřátele a přidat k ménům i rasu a rok, kdy jste se setkali poprvé." Vyjmenovala jsem vše, co je nutné pro začátek. ,,Dobře. Zaměstanci jsou vlkodlaci, tak pokud by to bylo možné, tak bych byl radši kdyby jste si s nimi promluvil po pracovní době. Seznam sepíšu, ale není zrovna krátký, tak vám ho zašlu faxem, pokud nevadí a u VIP klientů vám dám jejich jména i telefony. Víc nemůžu, protože jde o jejich soukromí." ,,V pořádku. Dejte nám čísla i zaměstnanců a my je zítra obvoláme a dohodneme si schůzku. Teď je jen otázka financí." Musela jsem přece jen nějak zjistit, kolik nám to vynese. ,,Můžu zaplatit sto tisít pokud dopadnete pachatele a přihodím dalších padestá pokud bude mrtví." Zvikla jsem si na to, že často chtějí, aby jsme se stali katy a už mi to moc nevadilo. Přece jen to ani jinak nejde. ,,Dobře. Tady je vizitka s našimi kontakty a pokud dovolíte využijeme vašich služeb zase my." Podala jsem mu malý lísteček, kde byl fax do kanceláře a čísla na mobil i pevnou do kanceláře. ,,Zůstante tady. Jste naši VIP hosté a vše jde na účet podniku." Oznámil nám pan Salvatore a pouhým lusknutím prstů přivolal servírku.
 


Láska či přátelsví? 9.kapitola

27. ledna 2012 v 22:22 | La flamme |  Láska či přátelství?
Když jsem se vrátila z nákupů s Kate, zapadla jsem hned do pokoje. Měla jsem s ní dlouhý rozhovor na téma Sex s Erikem, ale naštěstí to extra moc neřešila. To já si uvědomila podstatné věci a musela jsem si to tedy nechat projít hlavou. Na to budu potřebovat minimálně flašku něčeho tvrdého. Naštěstí jsem si během nákupů na vánoce koupila flašku vodky a ještě flašku apsinta.
,,Pojďte ke mě." Vytáhla jsem flašky a dala na zem vedle postele. Matka sice měla být doma, ale už se naučila mi nelézt do pokoje, tak se můžu v klidu opít a nikomu to vadit nebude.
Jako první jsem otevřela vodku a z nočního stolku vytáhla panáka. Ještě jsem si zapnula rádio a naladila si Laru Fabiu. Má krásné texty a dneska na ní mám prostě náladu. Teprve potom jsem si nalila a začala popíjet i přemýšlet.
Miluju ho, ale on má jinou!!! to mi neustále křičelo v mysli. Nebrečela jsem už, ale ani mi nebylo do smíchu. Stále jsem se kvůli němu trápila a nejspíš se ani nikdy nepřestanu trápit. Ke všemu na mě dolehla depresivní nálada a já se jí rozhodla utopit v alkoholu. V tom mi zapípala SMS.
Ashly. Blikalo na dispey. Hned jsem jí otevřela a tam stálo: Ahoj. Jak se máš? Proč nejsi na compu? Byla to celá ona. Neměla jsem náladu jí lhát a tak jsem jí napsala pravdu: Je mi mizerně a opíjím se do němoty. Co ty?
Mezi tím jsem si nalila dalšího panáka vodky a kopla ho do sebe. Ta čirá tekutina už na mě začala působit, ale nebylo to nic extra silného. Věděla jsem, že až dopiju tuhle flašku budu zralá akorát tak na to padnout po hlavě do peřin, ale to jsem právě chtěla.
Znova mi zabrněl mobil a tak jsem si přečetla, co mi sestřička píše: Mám se docela fajn. Proč ti je mizerně?? Usmála jsem se nad tím, že alespoň ona má dneska dobrou náladu a odepsala jí jediné slovo: Erik.
On byl jediný mím problémem, ale i lékem. Dokázal mi zvednou náladu, ale kvůli němu jsem se i trápila. Jak jeden kluk dokáže holce zamotat hlavu. Dlouho jsem, ale nemohla přemýšlet nad svým osudem.
Proč mu to neřekneš? To, že ho miluješ. Napsala mi tu samou SMS, kterou mi posílá poslední měsíc minimálně dvakrát za den.
Sama víš, jak to je. Vždyť si procházíš tím samím. Možná to bylo trochu hnusné, ale byl to holý fakt. Zatím jsem do sebe vyklopila půlku flašky než mi krom sestřičky začal psát i Erik.
Jak to vzala Kate? Neřekne to nikomu? Zasmála jsem se. Osobně jsem si myslela, že napíše dřív, ale asi se chtěl ujistit, abych byla sama.
Vzala to celkem s klidem. Neřekne to nikomu. Jen si teď srovnávám myšlenky nad vodkou. Odepsala jsem mu a myslím, že jsem se i párkrát překlikla, ale to je u nás normální. Teda, když jsme přiopilý a já rozhodně byla.
Ségra, nepiješ nějak často? Já vím, že Erik ti dává zabrat, ale i tak. Jo a dáváš si při tom sexu pozor? Přišlo mi, že poslední dobou se o mě stará víc než by ,,mladší" sestra měla, ale byla jsem jí za to vděčná.
Nepiju tak často. No pozor.... V jakém smyslu? Věděla jsem, co myslí, ale nevyzvoním jí hned, že šprcky vždy zůstaly v peněžence či stolu. Teprve teď mi docházelo, co se mohlo stát, ale nic hrozného to opravdu není. Pohlavních nemocí jsem se bát nemusela, ale miminko je jiná věc.
SÉGRA NEŘÍKEJ MI, ŽE SI ZAPOMĚLA!!!! Bylo mi jasné, že jí to docvakne, ale doufala jsem aby to chvilku trvalo.
No zapomněla no. Vykrucovala jsem se, ale věděla jsem, že to bude marné. Je dost starostlivá, ale je to milé.
Myslíš, že se k tobě dostanu oknem? Přišlo mi od Erika. Tušila jsem, že něco kuje, ale v jeho blízkosti se všechny problémy rozplynou, tak mi to bylo celkem jedno. Neotálela jsem tedy s odpovědí: Jo. Přes střechu garáže, na kterou se dostaneš z posledního sloupku plotu úplně nalevo. Je to na opačné straně než okna od obýváku, tak tě rodiče neuvidí. Proč to jen chceš vědět? Alkohol mě sice dál otupoval, ale myslím, že to nemohlo být tak hrozné a Erik přečte všechno, co chce.
Mezitím, co jsem datlovala SMS pro Erika, tak mi přišla další od ségry. Je to tvoje tělo a tvůj život. Jen si pamatuj, že pak nebudeš rozhodovat jen za sebe. Měla pravdu. Rozhodovala bych i o životě toho tvorečka a do jisté míry i Erikovi. Vím to sestřičko. Víc jsem neměla, co říct.
Chvilku jsem měla od mobilu pokoj a mohla v klidu popíjet, ale já jen hypnotizovala nalitého panáka a hlavou mi běhalo, že vlastně můžu mít v sobě tvorečka, kterému tohle ohromě škodí. Já se, ale potřebovala rozptýlit a tohle bylo jediné, co stoprocentně zabírá, když jste na to zabavení sami. Když už to bylo nesnesitelné, tak mi někdo zaklepal na okno. Škubla jsem sebou a přešla přes pokoj k oknu. Za sklem na mě hleděl vysmátý Erik.
,,Ahoj. Otevřeš to okno??" Promluvil, ale sklo ke mě propustilo jen šepot. Stejně jsem však uposlechla a okno otevřela. Erik nečekal ani minutu a vklouzl ke mě. Byl cítit holčičí voňavkou.
,,Co tě sem přitáhlo? Já tu utápím depresi, tak nevím, co bys mohl chtít od ožlalé holky." Mlela jsem nesmysli, ale za to mohl i alkohol, který mi proudil v těle.
,,Ale měl jsem přespat u mladé, ale její rodiče se nečekaně vrátili domů. Já domů, ale nemůžu, protože jsem řekl matce, že máme akci s klukama. Pak jsem si vzpomněl na tvojí měkkou postel." Usmál se na mě. Mě však bolelo, že si nevzpomněl na mou maličkost, ale jen na mou postel. Ke všemu byl u své holky, což na mé bolesti přidávalo.
,,Jestli chceš, tak klidně tu zůstaň. Koupena jsou tyhle dveře, pokud si chceš dát sprchu. Já osobně se vracím k alkoholu." Radši jsem se otočila čelem k posteli, aby neviděl, jak se mi zalévají oči slzami. Popadla jsem zbytek vodky a kopla to do sebe. Při pití toho zbytku jsem ještě zaslechla, jak se otevřeli a následně zavřeli dveře od koupelny.
S nově otevřenou flaškou apsinta jsem si sedla do otevřeného okna, které jsme nezavřeli, a pozorovala noční město. Kraj Los Angeles vypadal jako vesnice. Nikde nebyly věžáky a mrakodrapy, ale jen patrové domy či vily. Z očí jsem nechala téct slzy a přestala jsem vnímat svět. Jen jsem si automaticky dávala loky té tekutiny ve vlašce, která mi spalovala hrdlo.
Seděla bych v tom okně možná celou věčnost, kdyby mě někdo nechytil za ruku. Nemusela jsem se otáčet, abych poznala Erikovu dlaň. Teplá a vždy mi způsobovala takové příjemné mravenčení.
,,Co ti je Fire?" Zněl starostlivě a já věděla, že si opravdu dělá starosti.
,,Láska." Nic víc jsem neřekla a koukala jsem dál na měsíc s hvězdami. Stejně jsem to dokázala říct jen díky alkoholu.
,,Co s ní je?" vyzvídal dál, ale já neodpovídala. Jen jsem pohodila hlavou, aby mi moje vlasy zakryly slzy, které mi tekly z očí. Bylo to, ale zbytečné. Erikovi silné ruce mi vytrhly flašku z ruky a mé tělo se ocitlo v jeho náručí. Schovala jsem si svou tvář do jeho důlku mezi ramenem a krkem. Když jsme se dostali do postele, tak jsem ležela stále půlkou těla na něm a obličej schovávala u klíční kosti. Nechala jsem se jím utěšovat jako malá holka, ale díky alkoholu jsem propustila své emoce.
,,Pokus se spát." Šeptal mi dokola Erik a hladil mě po zádech. Nevím, kdy jsem usnula, ale z ničeho nic jsem přestala vnímat svět.

Babička

3. ledna 2012 v 14:22 | Božena Němcová |  Povinná četba na SŠ

Babička

Autor: Božena Němcová
Vydáno: 2008
Žánr: Realizmus
Nakladatelství:
Academia
Božena Němcová
Narozena: 4.2. 1820
Úmrtí: 21.1. 1862
O Boženě:rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
Děj
Babička začíná tím že přijede babička na Staré bělidlo kam se vydává za svou dcerou, Terezou Proškovou. Vnoučata - Barunka, Adélka, Jan a Vilem si babičku ihned zamilovali a babičino dobré srdce rozpoznali i psi. Babička rychle zapadne do rodiny a dětem se stává chůvou i učitelkou. Učí je lidovým zvýkům i lásce k vlasti a vypráví jim své příběhy ze života. Čím déle babička pobývá na Starém bělidle tím víc se zapisuje do srdcí všech sousedů i samotné kněžny i s její schovankou díky svým znalostem, vlídnosti a ochotě. Nejčastěji se babička s vnoučaty setkává s mlynářem, myslivcem a jsou i na zámku častou návštěvou.

Kněžně pomůže vyřešit problém s Hortenzií, schovankou, za kterým stojí láska. Nejvíce z vnoučat jí naslouchá Barunka. Babička zůstává na Starém bělidle i po odchodu svých vnoučat. Knížka končí smrtí babičky a poražením stromu, který babička zakázala porazit před její smrtí.
Postavy
Babička: Milá stařenka, která má dobré srdce a dosti zkušeností o které se ráda podělí.

Barunka: Nejstarší z Proškových dětí a ztvárňuje samotou autorku.
Paní kněžna: šlechtična s dobrým srdcem která si oblíbí babičku a pomůže Barunce ve stdiu.
Hortenzie: Schovanka kněžny která se v cizině zamilovala do učitele malování.
Můj názor
Kniha se mi velice líbila ale zjistila jsem že Božena němcová Babičku nenapsala zcela podle pravdy. Doopravdy babička Boženy zemřela ve Vídni a zcela chudá, Viktorka, která zkutečně žila, němcovou přežila a dcera marie se svým nepřátelsvím příliž netajila. A toto jsem zjistila podle citátu Vladimíra kovaříka.

Kam dál